Nekonečné putování
aneb
„ Na slovíčko, pane Komenský……“
„ Jeho životní příběh plný tragických zvratů
ani náhodou nepřipomínal nudné učené spisy.
Přitom toužil po harmonickém životě ve své vlasti,
kterou tolik miloval a kterou musel opustit
- už se do ní nikdy nevrátil…“
Kam zavál osud Jana Ámose Komenského? Proč se nikdy nevrátil do své vlasti? K čemu sloužil kalamář? A kdo používal břidlicovou tabulku?
Za hledáním odpovědí na tyto a další otázky jsme se rozjeli se studenty Integrované střední školy ve Valašském Meziříčí do muzea Komenského v Přerově, abychom s využitím zážitkové pedagogiky a smyslového vnímání nahlédli do tváře osobnosti , v níž se zrcadlí strastiplná životní cesta napříč celou Evropou. Ani nevlídné počasí 18. listopadu 2021 nás neodradilo vydat se na cestu do 17. století a pátrat po stopách kněze, učitele, myslitele a vědce. A věřte, stálo to za to!
Muzeum Komenského nacházející se v budově přerovského zámku v současné době nabízí nejen celou řadu edukačních programů pro školy, ale i jednorázové akce pro širokou veřejnost, čímž se významně podílí na kulturním životě v Přerově. Zejména stálé expozice muzea mají velký vzdělávací potenciál. Program, kterého jsme se zúčastnili, měl název: Tváře Jana Amose Komenského a představil nám dějiny českého školství, osobnost Jana Amose Komenského. Dostali jsme také možnost obdivovat archeologické nálezy z Přerovska, národopis a folklorní zvyky na Hané. Z přírodovědných oborů jsme nahlédli do expozice entomologie a mineralogie. Nabídka muzea se vždy snaží reagovat na aktuální požadavky a přání pedagogů; a protože chceme podporovat neformální vzdělávání našich žáků a studentů , rozhodli jsme se tuto nabídku využít. A vůbec jsme nelitovali!
Naše pouť za tajemstvím života Komenského začala v 1. patře jižního křídla zámku, kde nás při vstupu ohromila plastika J. A. Komenského od Vladimíra Navrátila z carrarského mramoru. Záhy jsme pochopili, proč naše cesta za poznáním začíná právě tady. Monumentální plastika totiž skrývala tajemství v podobě skleněné urny od Josefa Drahoňovského , v níž se nachází prsť z místa Komenského posledního odpočinku v nizozemském Naardenu. Ale to už nás svým hlasitým tikotem zval do 17. století „stroj času“.
Mladé badatele přenesl do školní třídy 17. století. Vypadala zcela prázdná a opuštěná. To však bylo jen zdání. Mezi starými školními lavicemi na nás čekala naše průvodkyně z časů dávno minulých, aby nás seznámila s historickou postavou Jana Amose Komenského. Když se řekne Jan Amos Komenský, většině z nás se ihned vybaví spojení „učitel národů“, některým pak také názvy jeho nejvýznamnějších děl. Jak je ale možné, že tohoto kněze, učitele, myslitele a vědce ze 17. století zná dodnes skutečně celý svět? A co má Komenský společného s Přerovem? Čekala nás řada herních aktivit, během kterých žáci hledali odpovědi na otázky, poznávali záhadné dobové předměty. Zjistili také, jak před čtyřmi sty lety vypadala školní třída a nahlédli pod pokličku školního vyučování. Ty zdatnější pak čekala badatelská práce nad časovou osou 17. století. A že to vůbec nebylo století veselé! Připomněli jsme si popravu 27 českých pánů a bitvu na Bílé hoře, přečkali strastiplnou válku a poznali hrůzy morových epidemií. Během poutavého vyprávění jsme zjistili, jaké měly tyto historické události vliv na společnost a co znamenaly právě pro Komenského, jeho studium, práci i rodinu, a proč byl celý život na cestách.
A nebylo to vypravování ledajaké! Každý ze studentů dostal možnost seznámit se s obdobím 17. století zážitkovou formou a vlastním badatelským úsilím poznávat základní mezníky v životě „učitele národů“. Metoda objektového učení a smyslového vnímání dobových předmětů a zvuků napomohla každému z nich zcela reálné představě o tom, co v tehdejší době obnášelo být učitelem či žákem. Zvukové i vizuální aktivity k podpoře historické představivosti vytvořily mladým posluchačům dokonalý historický obraz tehdejší doby.
Jméno Jana Amose Komenského u nás zná téměř každý. Většina si pak vybaví některá z jeho slavných děl. Jak ale Komenský vypadal? Proč se stal „učitelem národů“ a jak prožíval zásadní milníky svého života? Kolika vědeckým oblastem se věnoval? Se kterými osobnostmi tehdejšími Evropy se znal nebo si s nimi dopisoval? Co pro něj bylo opravdu důležité a jak to ovlivňovalo jeho rozhodnutí? Program plný aktivit pomohl našim studentům najít odpovědi na všechny jejich otázky.
A protože ke Komenskému neodmyslitelně patří škola,nahlédli jsme do neobyčejných dějin obyčejné školní třídy. Že do školy musí chodit každý, o tom dnes nikdo nepochybuje. Ale jak to bylo dříve, třeba v 17. století nebo před sto lety? Všichni jsme si mohli vyzkoušet, jak se sedělo ve starých školních škamnech a lavicích. Důležitými milníky z dějin školního vyučování nás provedla poněkud excentrická slečna učitelka. Společně jsme odhalili řadu zaniklých školních zvyků, vyzkoušeli si krasopis, nebo zjistili, k čemu sloužil kalamář, břidlicová tabulka, plivátko či diárium. Ti nejodvážnější z nás pak mohli na vlastní kůži zakusit i dřívější školní tresty. A pozor – neposední návštěvníci byli vyvoláni k tabuli!
Poodhalení depozitního tajemství a školních atributů znamenalo pro nás všechny získání Badatelského listu. Vždyť jsme pracovali jako jeden tým! A to není málo! Velká pochvala za prokázání kvalitních znalostí od pracovníků muzea v Přerově potěšila nejen mé svěřence, ale i mě a mé kolegyně. Byly jsme na své studenty jaksepatří hrdé. Čas neúprosně běžel. Ještě projít prostory muzea, nahlédnout do pravěku, expozice entomologie, národopisu, vyběhnou schody na zámeckou rozhlednu, pokochat se pohledem na Přerov a už se loučíme. Posezení v nedaleké skvělé cukrárně bylo tou pomyslnou třešničkou na dortu.
Nesmírnou radost jsem prožívala při zpětném hodnocení akce samotnými studenty. Jejich slova: „Paní učitelko, bylo to super!“ mluvila za vše. Závěrem bych chtěla využít této příležitosti a prostřednictvím citátu J. A. Komenského předat svým žákům jednu z jeho moudrých myšlenek, kterou jistě uplatní při svém dalším vzdělávání: „ Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“
A co říci závěrem? Připomenuli jsme si Komenského strastiplnou životní cestu napříč Evropou, navštívili všechny země, kde Komenský žil, nebo pracoval. Zjistili, že jeho osoba byla vskutku obdivuhodná a sestavili si jeho tvář. Na jeden život až dost. Svůj osud pojal jako drama, během něhož vystřídal mnoho rolí – a jak sám uvedl: „Všichni spolu na jednom jevišti velikého celého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, nás všech se týče.“
A protože vedení naší školy se snaží podporovat neformální vzdělávání žáků a studentů, podporuje nás, pedagogy,ve využívání nejnovějších pedagogických metod a postupů , jsme rádi , že můžeme studenty vést nenásilnou formou k pozitivnímu vztahu k našemu kulturnímu a historickému dědictví. A to není málo! Řada nevšedních aktivit a snaha o prožitkový charakter programů přináší našim studentům nejen nové vědomosti a poznatky, ale také zkušenosti, prožitky i emoce. Školní akce jsou na naší škole vždy vítány a pomáhají budování dobrých vztahů s pedagogy a studenty, a to je primárním cílem naší školy.
Děkuji mým kolegyním, p. učitelce Staňkové a p. asistentce Václavíkové , za skvělý doprovod a vedení Střední integrované školy ve Valašském Meziříčí za maximální podporu při osvojování nových výukových metod našich žáků, které se promítnou v moderním způsobu a kvalitě výuky.
Za kolektiv ISŠ ve Valašském Meziříčí
Lenka Vernerová
